8. místo v závodě 5 mil Brnem

1 minuta čtení

V sobotu jsem běžel další zajímavý závod. Letos již můj druhý závod v Brně a opět s kamarádem Petrem. Tentokrát noční běh o délce 5 mil (8,05 km) se startem ve 20:00. Trasa vedla přes Zelňák a nádvoří Staré i Nové radnice nahoru do Kasemat hradu Špilberk.

Celkem oba závody (5 a 10 mil) běžela necelá tisícovka běžců. Můj cíl byl běžet srdcem a urvat solidní umístění.

Start závodu 5/10 mil Brnem

Hned na startu jsem sprintoval k vedoucí skupince běžců a pořádně to napálil. První kilák jsem zaběhl v čase 3:40 a druhý nebyl o moc pomalejší. To rychlé tempo se mi trochu zle vrátilo po vyběhnutí do kopce, někde kolem 4. km. Trasa vedla křížem krážem hradem Špilberk a hodně mě potrápil běh přes stovky schodů na hradě. Běhání do schodů je samostatná běžecká kategorie, kterou nemám natrénovanou.

Hned po startu jsem se zařadil do vedoucí skupinky

Seběhy docela umím, když se běželo ze Špilberku, pustil jsem to naplno a sbíral cenné vteřinky. Nebylo to zrovna bezpečné, protože se běželo za tmy a většina trasy vedla po dlažebních kostkách, na to člověk během závodu nesmí moc myslet. Druhá krize přišla na 6. km, kde jsem evidentně narazil na špatně poskládaný žaludek a nedostatek energie a pár vteřin jsem měl v hlavě černé myšlenky a bylo mi krutě zle. Hodně jsem se musel kousnout a trochu zpomalit. Ztratil jsem asi 3 pozice a pokračoval lehce zlomený přes další spoustu schodů a kopečků směrem k cíli.

Ani si nepamatuji, kdy jsem šel do cíle tak slabý, že jsem neměl sílu do finishe sprintovat. To se mi nestalo ani na maratonu. Nakonec jsem závod zvládl s celkem solidním časem 33:05, tj. tempo 4:07 min/km. Ve výsledku 8. místo v mé kategorii, takže spokojenost. Zajímavostí je, že v první osmičce jsem byl suveréně nejstaším. Mimochodem na prvním místě skončil o 13 let mladší atlet, který mě předběhl jen o 1:33 min. Výzva na příští rok? 🙂

Jak nejsem zvyklý běhat kopce a schody, zle dopadl žaludek a byl jsem v cíli celkem rozsekaný. Asi 10 minut jsem nebyl schopný reagovat na základní povely, celý večer mě bolelo břicho a druhý den jsem taky nebyl ve své kůži. To samozřejmě teď už nevadí, to k závodům patří. Člověk se musí umět kousnout. S odstupem času si stejně říkám, že jsem byl na sebe moc měkký a minimálně to sedmé místo jsem měl urvat. 🙂

Poslední aktualizace: 28. 09. 2015