Menu
Je to válka. Jaké jsou rozdíly mezi CEO v období míru a války?

Je to válka. Jaké jsou rozdíly mezi CEO v období míru a války?

Poslední aktualizace: 17. 07. 2018

2 minuty čtení

Tady jeden starší článek od Bena Horowitze, který je v mnoha ohledech mou velkou inspirací. Již dříve jsem Bena zmiňoval v tomto článku o jeho knížce The Hard Thing About Hard Things.

Tento článek pojednával o dvou typech CEO – jeden typ označil jako “peacetime CEO” a druhý “wartime CEO“.

Čas míru si v podnikání můžeme představit jako období, kdy má firma velkou výhodu a její trh roste. V období míru se společnost může zaměřit na expanzi a posilování svou pozici na trhu.

V čase války je to logicky pro firmu boj. Jako šéf firmy řešíte širokou škálu “bitev” zahrnujících konkurenci, výrazné makroekonomické změny, změny trhu, produktu, změny v nabídce, atd.

Každý typ CEO je jiný a využívá jiné nástroje. Jiný musí být logicky i jeho přístup – k zaměstnancům i ke konkurenci. Různé situace si vyžadují různé postoje a CEO se tak musí přízpůsobit, protože právě to může být otázkou přežití celé společnosti.

CEO v období míru vs. CEO v období války

Peacetime CEO ví, že dodržování protokolu vede k vítězství.
Wartime CEO porušuje protokol, aby vyhrál.

Peacetime CEO se zaměřuje na velké představy a zmocňuje lidi, aby činili rozhodnutí.
Wartime CEO se stará o smítka prachu na komářím zadku, když naruší hlavní směrnici.

Peacetime CEO buduje škálovatelné, vysoce objemné náborové stroje.
Wartime CEO to dělá taky, ale buduje i HR organizaci, které umí lidi rychle propouštět.

Peacetime CEO tráví svůj čas definováním kultury.
Wartime CEO nechá válku, aby definovala kulturu.

Peacetime CEO má vždy kontingenční plán.
Wartime CEO ví, že někdy musíte zaválet a hodit šestku.

Peacetime CEO ví, jak naložit s velkou výhodou.
Wartime CEO je lehce paranoidní.

Peacetime CEO se snaží nepoužívat nečestné chování.
Wartime CEO někdy používá nečestné praktiky záměrně.

Peacetime CEO přemýšlí o konkurenci jako další lodi v širokém oceánu, která možná nezaútočí.
Wartime CEO si myslí, že konkurence se plíží do jeho domu a snaží se unést jeho děti.

Peacetime CEO má za cíl expandovat na trhu.
Wartime CEO má za cíl dobýt trh.

Peacetime CEO se snaží tolerovat odchylky od plánu, když se spokojí s úsilím a kreativitou.
Wartime CEO je absolutně netolerantní.

Peacetime CEO nezvyšuje svůj hlas.
Wartime CEO mluví jen vyjímečně normálním tónem.

Peacetime CEO pracuje na minimalizaci konfliktů.
Wartime CEO zvyšuje rozpory.

Peacetime CEO nastavuje velké, odvážné cíle.
Wartime CEO je příliš zaneprázdněný bojem s nepřáteli, než aby četl kniky o managementu.

Peacetime CEO trénuje své zaměstnance, aby zajistil uspokojení a kariérní rozvoj.
Wartime CEO trénuje zaměstnance tak, aby se v boji nenechali zastřelit.

Který typ je lepší? A lze být obojím?

Nástroje managementu v obou obdobích mohou být vysoce efektivní, když jsou použity správně. Peacetime CEO se nepodobá wartime CEO. Nabízí se otázka, zda člověk může být obojím. Odpověď je sporná. Podle mého názoru to je možné a zároveň velmi obtížné.

Takovým tuzemským “valečným” CEO se zdá být třeba Tomáš Čupr. Ten nejde daleko ke hnípání do konkurence a jakmile se pomalu blíží konec válečného období, kouká po nové bitvě. Vlastě Tomáš taky přirovnává business (a startup obzvlášť) k regulérní válce.

Jak to máte vy? Taky vnímáte business/startup jako regulérní válku? 💣💥

Našli jste chybu?