Maraton – zdolání 42 km, zkušenosti z trati i přípravy

2 minuty čtení

Mám za sebou svůj druhý maraton. Před startem jsem byl poměrně dost nervózní, podobně jako většina mých kamarádů. Některé mé dojmy jsem popsal v tomto článku. Doběhnout rozumně maraton je trochu alchymie a taky dřina. Nikomu se nechce zahodit ty měsíce tréninku.

Loni jsem se hodně trápil od 35. km, mám na to dost nepříjemné vzpomínky. Letos byl cíl doběhnout pod čtyři hoďky a s hlavou vztyčenou. Ty loňské bolesti a křeče jsem už nechtěl opakovat. V tréninku jsem se proto soutředil hlavně na vytrvalost, úplně jsem se vykašlal na rychlost.

Zlepšil jsem stravování, to se mi vyplatilo. Několik měsíců před závodem jsem hlídal přísun bílkovin, kterých můžu mít jako vegetarián méně. Zapracoval jsem také na občerstvování a stravování během tréninku a závodu. Naučil jsem se při běhání více pít, na delší běhy nosím lahev. Během tréninku a na půlmaratonu jsem si vyzkoušel, že můj žaludek zvládne cukry v gelu. Zvolil jsem gely od Nutrendu, před startem a během něj pomalé cukry Enduro Snack, na křeče MagnesLife a do finishe rychlé cukry Carbo Snack (díky za rady a pomoc, Petře!).

gely-behani-enduro-snack-carbo-snack

V tréninku se mi osvědčilo běžet dlouhý běh (2+ hod.) s běžeckou brašničkou kolem pasu od Salamonu. Vybral jsem si ji podle referencí na Amazonu, dost jí tam chválili – vejdou se do ní gely, MagnesLife a má dvě lahve na vodu. Kamarád mi doporučoval Camel Bag na vodu, kam se vejdou i gely. Pročítal jsem reference na Amazonu a část lidí přešla z Camel Bagu právě na brašnu kolem pasu, proto jsem si ji nakonec taky koupil. Zatím jsem s ní velmi spokojený, vůbec mi při běhání nepřekáží a vlastně ji vůbec nevnímám.

pas-na-vyzivu-pri-behani

Ať ten maraton nezlehčuji, samozřejmě to letos opět byla ukrutná dřina. Jenže jak jsem byl letos zkušenější a lépe jsem pracoval s energií a rozložil si poměrně dobře síly, mnohem více jsem si běh užil. Nervozita ze mě spadla kolem 8. km, pak to šlo až do 30. km hodně dobře a bez bolestí (loni jsem začal chytat křeče kolem 25. km). Asi na 20. km jsem se chytil dvou 50-ti letých Italů a běžel s nimi dalších 15 km. Hodně do toho dupali, tou dobou jsem si zvýšil tempo a běžel rychleji, než jsem plánoval. Oni vůbec nestavili na občerstvení a na 35. km na ně padla kosa, odpadli a já jsem jim utekl. Ani nevím, kdy doběhli. Koukal jsem v cíli po nich a nikde jsem je neviděl.

Během závodu jsem hodně pil obyčejnou vodu, kterou jsem si přeléval do lahve. Narozdíl od loňského roku jsem nepil iontové nápoje, co nabízí na občerstvovačkách. To se ukázalo jako skvělé rozhodnutí, měl jsem žaludek po běhu v pohodě. Loni mi bylo dost zle od žaludku právě z těch ionťáků. Na doplnění energie jsem střídal gely a banány – co 5 km jsem do sebe natlačil buď kousek banánu nebo gel.

Po závodě jsem byl přirozeně unavený, tělo jsem měl pokryté solí, na čele jsem měl úplně solnohrad. Nicméně byl jsem unavený nesrovnatelně méně, než loni. Narozdíl od loňského maratonu jsem celý běh poměrně slušně držel tempo a ani jednou se nezastavil. Pořád jsem běžel, nikdy jsem mimo občerstvovačky nešel do chůze a dokonce jsem do cíle dobíhal s tím, že jsem měl sílu ještě na pár kilometrů. 🙂

Byl to úžasný zážitek a příští rok chci běžet maraton znova, pokud mi to zdraví dovolí.

Kdo se přidá? 🙂