Psychopati na pracovišti – jak je poznat a jak se jim vyhnout?

2 minuty čtení

V práci je často možné se setkat s někým, koho byste snad ani raději nepotkali. Může se chovat agresivně, nepříčetně, necitlivě nebo je zkrátka nesympatický. Jedná se skutečně o psychopata?

Pro mě je tohle důležité téma, protože párkrát jsem s někým s podobnou poruchou pracoval, tak si dávám velký pozor, abych tuhle chybu neopakoval.

Jak poznat psychopata?

Často jsou psychopati lidi, kteří mají tuto poruchu osobnosti jako důsledek nějakého traumatu nebo špatného zacházení v dětství. Přestože psychopatický šéf se může chovat velmi podobně jako ten nepsychopatický, je mezi nimi jeden zásadní rozdíl.

Psychopat postrádá empatii a emoce a nedokáže se vcítit do pocitů svých zaměstnanců. To je jeden z důvodů, proč není schopný sestavit fungující tým. Mezi zaměstnanci vzniká nejistota, která vytváří stresující pracovní prostředí.

Psychopati se nevyskytují pouze ve velkých firmách, kde se jim daří hrát firemní politické hry. Psychopat se umí velmi dobře přetvařovat i ve střední nebo malé firmě. Při ucházení se o práci umí vypadat energicky, dokáže na krátkou dobu okouzlit, působí sebevědomě a zajímavě a v některých oblastech může vypadat atraktivně.

Není výjimkou, že psychopati mají na první pohled velmi uspořádané rodinné zázemí, vysokou inteligenci a vzdělání. A firmy hledají zaměstnance s podobným profilem. K získání pozice jim navíc napomáhá, že bývají velice přesvědčivý lháři.

Nenechte se zmanipulovat

Krátce po přijetí do firmy a adaptaci se začne projevovat jeho emocionální nevyrovnanost. Může se chovat agresivně, pomlouvat nebo naopak nedává najevo jakékoli pocity.

Jeho chování je bezcitné, manipulativní a práce pod takovýmto člověkem se stává určitou formou utrpení. Dokáže kolegy zastrašovat, veřejně ztrapňovat a svá pochybení zlehčuje a omlouvá a často svádí na ostatní, protože on za ně přeci vlastně nemůže. Dobře odvedenou práci jiných si přisvojuje. Zadává nesplnitelní úkoly ve zbytečně vyostřených termínech, aby měl příležitost zaměstnance tlačit do kouta.

Nesdělujte mu své osobní záležitosti. Psychopati jsou velmi manipulativní a dokáží z vás dostat takové informace, které v případě potřeby použijí proti vám. Stejně dobře dokáží odhalit vaše slabé stránky, na které ve vhodné chvíli zaútočí. Proto se snažte odhalit i vy své slabé stránky a zapracovat na nich. Psychopat se na vás bude snažit hodit svou práci a to tak přesvědčivým způsobem, že si to možná ani neuvědomíte.

Naučte se říkat ne a nepřijímejte práci, na které nejste domluveni s nadřízeným, nebo kterou nemáte specifikovanou v pracovní smlouvě. Komunikaci s psychopatem se snažte vést prostřednictvím e-mailů, popřípadě v přítomnosti třetí strany tak, abyste měli důkazy nebo svědectví o způsobech jeho chování.

Důsledky mohou mít dopad na celou firmu

Psychopati se nezřídka dostávají do vedoucích a vysokých pozic. Důvodem je jejich sebevědomí, to, že jsou odolní vůči stresu a jsou ochotní přijímat rizika. Problémem je, že kvůli neexistenci empatie budou vždy stavět své osobní potřeby nad potřeby ostatních, což může způsobit destrukci firemní kultury. V nejhorším případě destrukci celé firmy. Nemají zábrany při uzavírání obchodu – nebojí překrucovat fakta ve vlastní prospěch, aby dosáhli svého cíle.

Jestliže máte podezření, že pracujete s psychopatem, konzultujte to s někým komu věříte a možná se ohlédněte po jiném zaměstnání. Práce vedle něj může napáchat velké škody jak vám, tak i firmě. Psychopatie je nevyléčitelná a proto takový člověk své chování nikdy nezmění.

  • blaznivy_ajtak

    Hehe, no já měl šéfa, o kterém bych bez obalu řekl, že byl solidní psycho, některé věci co píšeš sedí, když nastupoval do společnosti, byl to hotový samaritán, jen co se zabydlel, tak začal hrát habaďůry a ostatní terorizoval.

    Nicméně myslím, že pojem psychopat byl už s psychologie odstraněn, slyšel jsem to i od nějakého psychiatra, že už se to nepoužívá. Ono vůbec tyhle soudy o osobnostech jsou dost zavádějící, svět není ani náhodou takhle černobílý, každý má nějaké pozitivní a negativní rysy, někdo více, někdo méně, ale na manipulativní bezohledné jednání bez špetky emoce narazíš v jistou chvíli u každého, otázkou je míra.

    Vzhledem k tomu, že jsem se tématem psychopatie dost dlouho zabýval, a v jednu chvíli jsem o tom četl všechno možné a nemožné jsem zjistil, že cca 99% knížek a informací je o tom, jak identifikovat psychopata (jenomže jak říkám, projevy najdeš u každého, jen třeba v menší míře), ale je strašně málo informací o tom, jak s ním ty situace řešit (a ne vždy je možné se jim prostě vyhnout).

    Druhá početná skupina nebezpečných lidí jsou taky narcisové, zejména západní individualistická společnost jich tvoří dost. Zjednodušeně řečeno, lidí, kteří využívají černé manipulativní techniky, těch je prostě moc.

    Doporučuji na to pár sezení s dobrým psychoterapeutem či koučem, který je schopen objevit tvoje slabá místa a upozornit tě, která z nich proti tobě ostatní lidé využívají a co případně s tím. To je zrovna věc, která nejde úplně vyčíst s knížek, protože je to hodně individuální.

    Mě třeba psychoterapeut odkryl jednu mojí slabinu, a to je, že moc reaguji na útoky. Například když máš šéfa psychopata, který tě buzeruje kvůli tomu, že chodíš do práce o 10 minut později (i když to vlastně je fuk, kdy přijdeš a dělá to jen proto, aby se po tobě vozil) a slibuje ti vyhazov, nižší prémie či co, tak řešení není proti tomu nějak bojovat či se s ním hádat, že jde pouze o buzeraci, či z toho mít nervy apod. nebo se snažit nějak dohodnout (což se snaží dost lidí), občas je prostě řešení vlastně nic neřešit a daného člověka i problém totálně ignorovat a neřešit, nezávisle na tom, že je to třeba tvůj šéf.

    Člověk si při setkání s manipulativními lidmi musí v hlavě hlavně srovnat svoje páky a jejich páky (nejlíp typu, když se zítra hodím marod, tak oni budou mít milion průserů a přijdou o prachy vs když mě vyhodí, tak možná budu měsíc bez práce, ale pak si najdu něco jiného, a asi i za víc).

    Pak je potřeba si jenom když se daný člověk po tobě vozí, nebo s tebou chce manipulovat, tak stačí si jenom v hlavě uvědomit realitu situace (kdo má jaké páky), nejlépe nikoho s tím nekonfrontovat a uvědomit si věc typu „no jo, vždyť on se po mě vozí, řve na mě, ale kdyby mě vyhodil, tak je v prdeli víc on než já, nebudu na to reagovat a už vůbec to nebudu řešit, naopak řeknu si ještě o přidání, i když na mě řve jak je se mnou nespokojený a jdu si uvařit čaj.

    Paradoxně schopnost zvládat firemní politiku je věc, která podle mě odděluje juniora od seniora. Před 10ti lety jsem na tom možná nebyl odborně tak jako dnes, ale hlavně jsem spoustu politikaření nedokázal vůbec pochopit a vyřešit, což dneska zvládám v pohodě.

    • Dekuji za feedback. Zajimave, ze to je pro tebe tak silne tema. Jak se dneska divas zpetne na zkusenost se sefem, co byl solidni psycho?

      • blaznivy_ajtak

        Zpětně si člověk musí položit otázku, přijala a držela by si dobrá společnost takového člověka?

        • Tak v rade firem uspesne pusobi psychopati 🙂

          • blaznivy_ajtak

            Bacha, ať se v té psychologické literatuře nezamotáš tak jako můj kamarád, který sám sebe označuje za psychopata (ale podle mě jako k tomu má dost daleko) :)) Já jsem po prvním přečtení pár knížek označil všechny v mém okolí buďto za psychopaty, nebo za narcisy 😀

            Pamatuji se, jak Kramného (ten co zabil svoji ženu a dítě v Egyptě) soudní psycholog označil za šovinistického narcistického člověka s přebujelým egem. V diskuzi jsem pak narazil na komentář: „Jestli tohle má být důkaz viny, tak je pravděpodobným vrahem půlka chlapů v ČR“ :))

            Mě už taky nějaký psycholog na nějakém pohovoru před lety říkal, že nemám svědomí (a jsem si jistý, že byl přesvědčený, že jsem psychopat), a nepřijali mě hlavně kvůli tomu, že podle psychologa mám flexibilní morálku (což nepopírám). Jenomže kdo nemá flexibilní morálku? Za druhé světové války bylo morální zabít žida a prospět tím společnosti, před 30ti lety bylo morální udat svého souseda, a dneska je nemorální mluvit o tom, že ženy se odlišují od mužů.

            Takže já bych tyhle psychologické konstrukty zase tolik nežral. Otázka je, jestli bereš za psychopata člověka podle knížky „Snakes in Suits“, pak ti vypadne někdo jako třeba Jordan Belford (Vlk z Wallstreetu) nebo bereš za psychopata potetovaného opilce terorizující své okolí (což byl můj bývalý šéf).

            Tyhle psychologické škatulky jsou dost na h*vno, a pokud tě psychologie zajímá víc, doporučuji ti položit si úplně jinou otázku – kdo je podle psychologů normální a jak jedná. A když už získáš ten obrázek normálního člověka od psychologů, proč pak většina budoucích policistů neprojde psychologickými testy. Znamená to, že je většina nenormální? Je tedy normální být menšina?

            Škatulkování lidí je prostě pavěda, alespoň toď můj názor na černobílý svět.



Site Footer