Menu
Splněný běžecký sen, nový osobák na 1/2 maratonu

Splněný běžecký sen, nový osobák na 1/2 maratonu

4 minuty čtení

O víkendu jsem běžel olomoucký 1/2maraton, na který jsem ladil jarní formu. Do května jsem trénoval vytrvalost, povedlo se mi důstojně zvládnout maraton, potom už jsem v tréninku hrotil jen rychlost. Stejně jako všichni touhle dobou, měl jsem dost pracovních povinností, ale 5-6x týdně jsem si těch 45-90 minut na trénink našel. Většinou jsem běhal, když tělo potřebovalo trochu odpočívat nebo počasí nepřálo, posiloval jsem střed těla, ten umožňuje mít přesnější a delší krok při běhu.

Přistoupil jsem poměrně zodpovědně a systematicky k přípravě na závod. Týdny před závodem jsem navyšoval a více hlídal příjem proteinů, aby tělo mělo z čeho budovat svaly a regenerovat. Týden před závodem jsem si do jídelníčku přidal více magnesia, které pomáhá proti křečím. Řada odborných článků doporučuje řepu jako takový přírodní „doping“, tu jsem také přidal do jídelníčku. Pečlivě jsem dodržoval pitný režim, i když v tom jsem běžně hodně důsledný. Největší pozornost jsem věnoval dni závodu, jak si poskládat žaludek. Vycházel jsem z toho, co se mi osvědčilo v tréninku – tj. lehký oběd ve stylu zelenina a nudle a odpoledne už jen proteiny, díky kterým nemám hlad a přitom nemám zbytečně plný žaludek.

Do Olomouce jsem se moc těšil. Měl jsem skvělé vzpomínky z loňského roku, kdy jsem měl na trati několik kamarádů a zaběhl jsem si osobák. Dorazil jsem do Olomouce včas a měl prostor projít se krásným centrem města a posilnit se v parádní a na sociálních sítích výborně hodnocené kavárně Café La Fée.

Hektický byl start závodu. Tradičně byly obrovské fronty na záchody a v kabince, kde jsem stál frontu, se zabarikádoval nějaký člověk. Vstoupil tam a ani za 15 minut nevyšel. Lidi na něj bušili, volali, žádná odpověď. Musel jsem jít stát jinou frontu. Do kabinky jsem se dostal 2 minuty před startem závodu, do seřadiště jsem přeskakoval zábradlí, když už část běžců odstartovala. Sluchátka a Runkeeper jsem zapínal až při běhu.

Vše ostatní už mi vycházelo perfektně. Počasí ideální – luxusních asi 15 stupňů, studená silnice a vlhký vzduch. Proti plánu běžet někde v tempu 4:30-4:35/km jsem start trochu přepálil a na čtvrtém kilometru jsem měl průměrnou rychlost 4:14/km, to je výrazně pod mým osobákem. Lehce jsem se zalekl a to byl psychicky asi nejnáročnější okamžik. Nebyl jsem si jistý, jestli tohle tempo může moje tělo zvládnout. Hodně se ty myšlenky ve mně mlely. Jenže cítil jsem se skvěle a z dřívějších závodů dobře vím, že ta magie v průběhu závodu je neuvěřitelná a nelze srovnávat tréninková maxima a co člověk dokáže zaběhnout v závodu. Od pátého kilometru jsem se donutil lehce zpomalit, ale jen o pár vteřin na km. Jak se mi běželo perfektně, nedokázal jsem si větší zpomalení zdůvodnit. Zbývajících 16 kilometrů už jsem běžel jak lokomotiva všechny za 4:19-4:20 a byl jsem si jistý, že to uběhnu.

Asi největší můj „hack“ byl pitný režim. Nesl jsem si vodu v běžeckém pásu ve dvou lahvičkách a každý kilometr se 1-2x napil. Do lahvičky jsem na občerstvovačkách vodu poctivě doplňoval. Tak poctivě, že jsem z běhu zastavil a pomalu do lahve přelil obsah kelímku s vodou. Pokaždé, když jsem se při běhu napil, bylo to jak polití živou vodou. Cítil jsem velký příliv energie a běželo se mi parádně. Možná to byla spíše psychická záležitost, ale bylo to prostě výrazně a skvělé. Jeden z mých kamarádů mi silně doporučuje běžecký camel bag od Salomonu, tak ho zvažuji.

Už tradičně jsem měl sebou na běh také cukry v podobě tub od Nutrendu a v závěru závodu MagnesLife proti křečím. Nemám vyzkoušené nic jiného, Nutrend je viditelný partner RunCzechu, tak sahám po jejich tubách.

nutrend-vyziva

S výsledným časem velká spokojenost. Měl jsem letošní cíl dostat se na 1/2maratonu pod 1:36 hod. (z loňských 1:38 hod.). Díky tvrdému letošnímu tréninku jsem zaběhl poměrně v pohodě 1:32 hod., což je úplně splněný sen. Evidentně jsem si zvolil málo ambiciózní cíl. 🙂 Překonal jsem o pořádný kus svá očekávání a sám sebe. Nečekal jsem takový čas. Bylo to opět hodně o hlavě, člověk vydrží moc.

V cíli jsem téměř necítil únavu a byl jsem dost v euforii, abych řekl pravdu. Poprvé v životě jsem probíhal cílem s rukama nad hlavou a vlastně skoro celý závod jsem byl plný euforie a úsměvů. Byl jsem na ten závod dobře připravený. Naučil jsem se poměrně dobře trénovat, sportovně se stravovat, regenerovat, připravovat se na závody i potom zvládat průběh závodu. Bezva, jak člověk dokáže posouvat své hranice, jak ty možnosti jsou obrovské.

Běželi jste v Olomouci? Jaké jsou vaše zážitky? Chystáte se ještě letos na nějaký závod?

PS. Na závěr díky mému trénerovi Petrovi, protože většina těch trénikových i výživových rad uvedených v tomto článku je od něj. Přichází s podněty a doporučeními, které testuji a velmi často se mi osvědčí a posouvají mě dále. Mám od trenéra nová maxima, kam se prý dokážu dostat. Zatím se mi to těžko představuje, ale jak se ukázalo v Olomouci, když člověk maká, všechno je možné. 🙂

Poslední aktualizace: 22. 06. 2015

Našli jste chybu?